LIŠTY A PROFILY
12.2.2010
Během několika posledních let prochází stavební chemie zrychleným vývojem, který se projevuje v používání nových penetračních nátěrů, lepidel a tmelů. V současné době snad neexistuje podklad, na který by nebylo možné keramické obklady a dlažby nalepit. S modernizací tenkovrstvého lepení se začaly prosazovat systémové doplňky. Důkladná znalost možností a řešení proto přispívá ke spokojenosti zákazníků a jistotě dlouhodobého a bezproblémového zhodnocení užitných vlastností keramiky.
Funkce profilů
Profily plní ve spojení s keramikou celou řadu funkcí. Pochopení jejich smyslu, výběr správných rozměrů a důslednost v jejich použití přináší výsledný efekt nejen po stránce estetické, ale i praktické. Prodlužuje se životnost keramiky a obkladů vůbec a profily napomáhají eliminovat celou řadu negativních vlivů vnějšího prostředí.
Ukončovací profily slouží k ukončení keramické plochy a vytvářejí vnější svislé hrany. Lemují, zpevňují a chrání hranu před poškozením a případně zakrývají neglazovanou část obkládačky nebo dlaždice. Přechodové profily umožňují plynulý bezbariérový přechod mezi dlažbou a jinými obkladovými prvky nebo materiály. S jejich pomocí se snadno a elegantně dá vybudovat přechod mezi keramickým povrchem a PVC, kobercem či parketami. Výběrem správné velikosti a tvaru profilu lze dokonce provázat i povrchy v různých výškách a úrovních.
Mimořádně důležitou úlohu plní speciální profily na schodech. Základním bezpečnostním hlediskem schodu je protiskluznost za každé situace a v nejrůznějších podmínkách. Proti kluzkému povrchu musíme bojovat správným výběrem materiálu a nášlapné plochy keramiky. Jistotu bezpečné chůze navíc může přinést protiskluzný schodový profil, který zároveň hranu schodu chrání před mechanickým poškozením. Pro zatěžovaná schodiště nebo pro schodiště s velmi častým pohybem osob bývá základní nosná část profilu vyrobena z hliníkového nebo nerezového profilu a nášlapná protiskluzná část z profilovaného plastu je vyměnitelná.
Stykové plochy různých materiálů nebo rozsáhlé plochy jednoho materiálu je třeba opatřit dilatačními spárami. Moderní a elegantní řešení představují dilatační lišty. Mají totiž proti silikonovému těsnění výrazně vyšší životnost. Dilatační profily jsou vždy konstruovány jako kombinace tvrdého materiálu – plastu, nerezu, mosazi či hliníku – a měkkého plastu, jehož úkolem je vyrovnávat tlaková, tahová a smyková napětí mezi plochami nebo keramikou a užitnými předměty. S osazováním profilů je třeba počítat již při pokládce.
Dilatační profily můžeme umísťovat jak do podkladové vrstvy, tak i do dlažeb a obkladů. Profily vyrovnávají napětí vznikající mezi podkladem a dlažbou nebo obkladem, které vzniká v důsledku rozdílné tepelné roztažnosti obou materiálů. Pro trvalé dilatační spáry nebo pro spáry pracovní je možné používat rybinovitě tvarované profily, u kterých je možné vzájemné napojování přes jednotlivé části stavební konstrukce, konstrukce podlahy a v hodní vrstvě i keramické podlahy. Pro trvalé dilatační spáry, které musí navazovat vždy na konstrukční spáry budov je nutné provést instalaci už při betonáži. Pomocné dilatace lze vyříznout pilou s diamantovým kotoučem do částečně zatvrdlého betonu. Některé profily tohoto typu umožňují nasazovat horní část, která končí v dlažbě, až při samotné pokládce keramické podlahy. Výhodou dodatečného vkládání trvalého dilatačního profilu je možnost využití tohoto profilu při dodatečném dilatování rekonstruovaných a sanovaných podlahových konstrukcí s následnou pokládkou keramické dlažby.
Pro dilatační celky větších podlahově vytápěných plovoucích podlah se používají dvoudílné plastové „L“ profily spojené měkkým deformovatelným plastovým páskem v horní a dolní části obou ramen. Dilatační spára v dlažbě musí samozřejmě navazovat na dilatační spáru v podkladu. Častou chybou obkladačů bývá překrytí dilatační spáry v podkladu keramikou. Jestliže je kvalitní lepidlo a udrží keramiku přilepenou k podkladu, keramická dlažba či obkladačka nevydrží napětí a praskne. Nevydrží-li lepidlo, keramika odskočí od podkladu a odhalí dilatační spáru.
Dilatační koutové, napojovací a vanové profily vyrovnávají rozdílná napětí mezi obkladem a dlažbou, například ve styku tuhé a netuhé konstrukce, zařizovacího předmětu a obkladu nebo dlažby. Vyskytují se v nejrůznějším tvarovém provedení včetně vodorovných a svislých požlábků pro snadné čištění apod.
Pro ukončení plovoucích keramických podlah a přechodu na sokl se používají kombinované dvoudílné rohové lišty. Pro vnitřní kouty obkladů se používají jednodílné pružné profily. Pro oddělení van, sprchových koutů a oken se používají trvale pružné plastové profily, které jsou opatřeny samolepicí páskou v místě kontaktu s tvrdou konstrukcí (vanou).
Pro přechody obkladu a dlažby do tuhé stavební konstrukce (například do oken či dveří) se používají trvale pružné kombinované profily ve směru do obkladu ve tvaru „L“ a zpevněný profil do tuhé konstrukce. Obě části jsou přitom propojeny měkkým deformovatelným plastem.
Některé typy profilů plní zejména funkci estetickou. Dekorativní profily ozdobně zvýrazňují spáry a hrany obkladů a dlažeb, hrany schodů, nahrazují dekorativní keramické pásky obkladů (listely) imitací ušlechtilých materiálů – mramoru, zlata, stříbra apod. Pro snadnější orientaci při nedostatečném osvětlení mohou být opatřeny fluorescenční vložkou.
Materiál profilů
Konstrukční řešení profilu i výběr materiálu na jeho výrobu vychází z účelu, který bude profil plnit. Obecně lze říci, že se vždy jedná o výrobek z plastu, kovu nebo jejich kombinace. Plastové výrobky jsou vyráběny většinou z tvrdého PVC, opatřeného ochrannou nebo dekorativní vrstvou, případně z kombinace tvrdého a měkkého plastu. Kovové profily se nejčastěji vyrábějí z hliníku, mosazi nebo nerezové oceli.
Profily z mosazi jsou vhodné k ukončení hran, kde se předpokládá vysoké mechanické zatížení. Mosaz je odolná proti všem chemikáliím, které se vyskytují v běžných provozech. Působením vzduchu a vlhkosti se na volných plochách vytváří okysličená vrstva, která zbarvuje povrch profilu do tmavých odstínů nebo se na ní vytváří skvrny.
Profily z hliníkových slitin se hodí do méně zatížených prostor, neboť hliník je citlivý proti působení zásaditých látek, které u něj způsobují korozi. Působí tedy na něj i hmoty na bázi cementu. Proto je nutné při použití cementového lepidla neprodleně očistit pohledové plochy. Profil je třeba usazovat do lepidlového lože, aby se nevytvořily dutinky, ve kterých by se mohly vytvářet vodní kondenzáty. Profily z eloxovaného hliníku mají zušlechtěný povrch, který se při užití v běžném prostředí nemění. Působením prostředků stavební chemie může dojít k narušení pohledové vrstvy, proto je důležité v co nejkratší době po potřísnění plochy vyčistit.
Profily z nerezové oceli jsou vysoce odolné proti mechanickému namáhání. Dobře odolávají kyselinám a louhům, proto je nejčastěji spatříme v potravinářském průmyslu, v bazénech a nemocnicích. Jsou jednoznačně nejkvalitnějším řešením, což se však logicky promítá i do ceny těchto profilů.
Montáž profilů
Podle tloušťky zvoleného obkladu je třeba vybrat správnou výšku profilu. Profil nesmí nikdy vyčnívat nad rovinu obkladové plochy. Jako praktické se jeví opatření, kdy je profil spíše ještě o 0,5 až 1 mm níže. Pro stanovení výšky profilu je důležitá vzdálenost mezi horním límcem kotevního ramene profilu a vrchní hranou. Tato vzdálenost by měla odpovídat tloušťce obkladu. Pokud není k dispozici profil, který potřebujeme, zvolíme profil nižší o jeden stupeň (podle výrobců je skok ve výšce 1 až 2 mm). Pokud zvolíme profil vyšší, rozdíl musíme dohonit silnější vrstvou lepidla.
Profil se klade do lepidla, které bude použito také na lepení obkladu. Lepidlo se nanáší ozubenou stěrkou, kde reliéf zubů záleží na velikosti a charakteru obkladového prvku. Provedeme směrové vyrovnání profilu a jeho fixaci k podkladu. Kotevní rameno přitom musí být z obou stran zplna uloženo v lepidle.
Keramický prvek se pokládá do lepidla tak, že se přitlačuje směrem k profilu, aby byl v lepidle zplna uložen. Část lepidla se vytlačí do spáry mezi svislým ramenem profilu a hranou obkladu. Spára mezi profilem a obkladem musí být zcela vyplněna lepidlem a stejnou spárovací hmotou, jakou je proveden obklad všech ostatních ploch. Šířka spáry by měla dosahovat velikosti 1 až 3 mm. Je třeba zdůraznit, že ani u dilatačních profilů se mezera mezi profilem a obkladem nespáruje pružnou hmotou (například silikonem). U profilů vyšších než 10 mm se doporučuje nanést lepidlo špachtlí šikmo na svislé rameno profilu a dlaždici pak do něj zatlačit.
