Pokládka dlažeb a obkladů - techniky, 2.díl

14.9.2010

Důležitou činností je také kontrola svislé a vodorovné roviny podkladů, příprava vodotěsných izolací, kontrola případných spádů nebo příprava sádrokartonových, případně dřevotřískových stěn. Poté se může začít s pokládáním obkladového materiálu. Je bezpodmínečně nutné, aby podklad byl neporušený a suchý. U pórobetonu nebo sádrových stěn se nekontroluje jen povrchová vlhkost, ale vzhledem ke schopnosti těchto materiálů nasát do sebe až 30 % hmotnostních vlhkosti, také vlhkost uvnitř stěny. Při použití polymercementových lepicích hmot by se nemělo pokládat na betonové podlahy vykazující vlhkost více než 5 % hmotnostních, vlhkost anhydritových podlah nesmí překročit 0,5 % hmot. Vlhkost podkladů se zjišťuje chemickými nebo elektroodporovými vlhkoměry. Obkladačky a dlaždice se před pokládkou nikdy nenamáčejí!

  • Po příchodu na pracoviště je třeba si nejdříve ujasnit obkladačský plán podle požadavku objednatele a rozměru obkládaných ploch a v návaznosti na již případně položené dilatační lišty v podlaze. Na zeď se nakreslí pomocná rovina v místě, kde bude založena první, tzv. výchozí řada.
  • Nyní se teprve připraví správně zvolená lepicí hmota. U ní je třeba znát důležité parametry, jako je doba zrání, doba na zpracování, otevřený čas a korekční čas. Rozdělává se jen takové množství maltoviny či lepidla, které lze zpracovat. U hydraulicky vytvrzujících maltovin bývá doba zpracování asi 6 hodin (tato doba je závislá na druhu lepicí hmoty). K rozmíchání je nejvhodnější použít nádobu čistou, beze zbytků dřívější zatuhlé lepicí hmoty. Lepicí hmota se sype do čisté záměsové vody v poměru doporučeném výrobcem. Promíchává se spirálovým míchadlem upnutým do vrtačky s pomalými otáčkami (500 -700 otáček). Namíchané lepidlo se ponechá odstát 5 - 15 minut (doba zrání) a pak se ještě znovu krátce promíchá. Míchat se musí skutečně opatrně, aby se v lepidle nevytvořilo příliš mnoho vzduchových bublin. Kvalita dobře připravené lepicí hmoty se pozná podle její homogennosti při nanášení na podklad. Lepidlo se pak při nanášení netrhá, je nanesené stejnoměrně po celé ploše. Lepicí hmota v žádném případě nesmí obsahovat hrudky, které vzniknou nedostatečným rozmícháním.
  • Podle způsobu nanášení lepidla se rozeznávají u tenkovrstvého lepení v zásadě tři způsoby :

a) Metoda nanášení zubovým hladítkem (Floating)

U této metody se nanáší lepicí hmota na podklad, a to ve dvou krocích. V prvním kroku se nanáší tenká kontaktní vrstva na podkladní plochu.

Ve druhém pracovním kroku se do této čerstvé kontaktní plochy nanáší lepidlo zubovým hřebenem. Hřeben se táhne po již plně nanesené vrstvě lepidla ve sklonu cca. 60˚.

Lepidlo je třeba nanést jen na takovou plochu, na kterou lze stihnout položit obkladový materiál v otevřeném čase. Tato doba je závislá na kvalitě lepidla, prostředí pokládky a hlavně na klimatu. Pokud je horko, sucho a větrno, zkracuje se tato doba na několik minut. Při běžných podmínkách uvnitř budov se pohybuje otevřený čas lepicí hmoty do max. 30 minut. Výzkum ukázal, že u všech lepicích hmot se po 30 minutách snižuje přídržnost až na polovinu. To znamená, že čím dříve se obkladový prvek položí do naneseného lepidla, tím pevněji bude držet! Při pokládání platí zásada, že při aplikaci v interiéru, musí být lepidlem pokryto minimálně 60 % obkládačky a 90 % dlaždice. Pro venkovní prostředí platí zásadně pokrytí po celé ploše u všech obkladových prvků. O této skutečnosti se lze občas přesvědčit tak, že se odtrhne již položený obkladový prvek. U kvalitních lepicích hmot se chybně položené obkladové prvky mohou opravovat ještě několik minut (podle druhu lepidla, průměrně je to asi 10 minut) po položení obkladu v tzv. korekční době na opravy.

b) Metoda natírání (Buttering)

Ne vždy se používá produktivní metoda nanášení lepidla na obkládanou plochu. Někteří obkladači používají nanášení lepicí hmoty na obklad. Na podklad se pak nanese jen tenká vrstva lepidla. Tato metoda se využívá hlavně při osazování soklů nebo při opravách obkladů.

c) Kombinovaná metoda (Buttering - Floating)

Při obkládání náročných ploch, jako j sou balkóny, bazény nebo mrazicí boxy, se využívá kombinovaná metoda, aby bylo dosaženo bezdutinového položení obkladu nebo dlažby. Lepidlo se nanáší hřebenem jak na podklad, tak na rubovou stranu obkladu.

V praxi se u hydraulicky vytvrzujících tenkovrstvých hmot a u epoxidových lepidel používají všechny tři postupy, u disperzních lepidel se zpravidla setkáváme pouze s metodou nanášení Floating.

  • Při kladení méně přesných obkladových prvků (zejména prvků o různých tloušťkách), kdy se tolerance v potřebě lepidla pohybuje v rozmezí od 5 mm do 15 mm, se používá středněvrstvé lepení. S hmotami pro středněvrstvé lepení lze mnohdy pracovat bez předchozího vyrovnání podkladu.
  • Pro velké formáty dlažebních prvků, což bývá již nad rozměr 300x300 mm, byly vyvinuty speciální řidší lepicí hmoty (hmoty pro tekuté lože, tzv. rozlivové), protože obkladač nemůže vyvinout dostatečnou sílu pro přitlačení tak velké plochy do obvyklé lepicí hmoty. Tyto hmoty vyžadují velmi kvalitní přípravu podkladu. Použitím této samonivelizující tekuté lepicí hmoty s následným 100 % přilnutím lze dosáhnout několikanásobně vyšší rychlosti při pokládce. Vlivem nižšího povrchového napětí v lepicí hmotě dochází k tzv. "odbublinkování", čímž se rozumí zbavování se vzduchových bublinek vmíchaných do lepicí hmoty při rozmíchávání.  K odbublinkování (zhutnění) dochází vlastní hmotností dlažby tak, že se přebytečný vzduch obsažený v lepidle vytlačí zpod dlažby přes spáru do ovzduší. Podobných speciálních hmot bylo v posledních letech vyvinuto mnoho. Doporučuje se proto kupovat spojovací materiál, izolační a spárovací hmoty zásadně od firem, které poskytují plný poradenský a prodejní servis!

Inspirujte se
Inspirujte se
Inspirujte se