Jak na obkládání, 1.díl

14.9.2010

Příprava podkladu a lepicí hmoty

Pro práce přípravné, tzn. omítku, resp. potěr se používají zednické lžíce buď klasické z černého plechu, nebo nerezové, tvarově lichoběžníkové o výšce 16, 18 nebo i 20 cm,  k nim se řadí další lžíce a lžičky jako např. rohová vnitřní, vnější, kočičí jazyk, rozmíchávací lžíce. Dnešní lepicí hmoty jsou převážně již pytlované a přesně dávkované, které se obvykle rozmíchávají podle potřeby pouze v kbelíku nebo stavebním truhlíku na maltu buď plechovém nebo nověji plastovém. Míchání velmi ulehčí míchadla (mísidla, míchací metly, míchací vrtule apod.), která se upínají do vrtaček, jež mají regulovatelné otáčky. Míchadla jsou též z různých materiálů: nerezová, ocelová chromovaná, pozinkovaná.

Pro profesionální užití jsou k dispozici míchací agregáty, které mají vlastní míchací nádobu umístěno u na rámu se stojanem, který drží hnací agregát s míchadlem. Agregát se však doporučuje využít hlavně pro míchání lepicích tmelů.

K dosažení plošné rovinnosti se užívají hliníkové stahovací latě, které mají tři typy profilu: obdélníkový, H-profil, trapézový. Latě by měly být dlouhé alespoň 2 m k dosažení co největší plošné rovinnosti. Pravoúhlost styku stěn, podlahy a stěn, stěn a stropu se kontroluje klasickým úhelníkem nebo rozkládacím úhloměrem, který umožňuje nastavovat různé úhly a při rozložení v úhlu 180˚ je použitelný jako vodováha. Svislost stěn nebo vodorovnost i potěrů se potom kontroluje vodováhami alespoň  2 m dlouhými nebo stahovacími latěmi s libelami, jejichž délka je až 6 m. Rovinnost podkladu je určena normou (ČSN 73 3450, resp. ČSN 74 4505). Čím rovnější podklad, tím menší ztráty na lepicích tmelech a pracovním čase obkladače.

Nanášení hmot na podklad, pokládání obkladových prvků

Na vyzrálé podklady do vlhkých míst se nanášejí buď stěrkové hydroizolace, nebo se podklady napouštějí penetrací pro jejich lepší spojení s lepicí hmotou (tmelem). Penetrace se nanáší klasicky štětcem nebo štětkou, izolace válečkem s delším vlasem nebo ocelovým, nejlépe nerezovým hladítkem ve vrstvě většinou kolem 1 mm. Rozmíchávání lepicích tmelů se provádí stejnými pomůckami jako maltové směsi. Je třeba se řídit vždy návodem na obalu od výrobce.

Rozmíchaný tmel se nanáší ocelovými ozubenými stěrkami (hřebeny) se zuby různých tvarů a velikostí. Velikosti ocelových hřebenů s ozubením je dvojí: 280/130 mm a 500/130 mm. Pro menší rozsah práce lze zakoupit plastové ozubené stěrky se zuby 4 a 6 mm.

Nananesenou lepicí hmotu se pokládají obkládačky, resp. dlaždice. Jejich případný doklep se provede paličkou s nešpinící gumovou hlavou. Přímočarost řady obkládaček se zajišťuje použitím vodítek, což jsou dva tvarované plíšky k nasazení na levou a pravou obkládačku řady. Současně mezi plíšky je napnuta pryž, do jejíhož horního okraje se obkládačky rovnají.

Řezání

Při obkládání se nelze vyhnout řezání obkladových prvků. Nejjednodušší řezačka na obkládačky je ruční páková řezačka.

Větší rozměry obkládaček a dlaždic se řežou pevnějšími řezačkami, jež jsou dodávány na trh v provedení HOBBY nebo PROFI. Pro delší řezy na velkoplošných materiálech se používají elektrické řezačky s vodním (mokrým) řezem nebo celé řezací stoly pro materiály z přírodních kamenů. Ornamentální vzory jsou dnes bez problému řezány vodním paprskem. Půlení obkládaček nebo dlaždic a následné vyštípání otvoru nebude dnes tolerovat žádný zákazník. Do měkkých materiálů se vyvrtávají otvory ramínkovým řezákem (řezák posuvný po ramínku podle velikosti poloměru otvoru), který se upíná do vrtačky s regulací otáček  -max. 400 za minutu. Středně tvrdé materiály odvrtají kruhové řezáky uchycené do unášecího talíře, jehož středem prochází naváděcí vrták. Vrtačka musí mít opět regulované otáčky . Nejtvrdší materiály odvrtají vrtáky s diamantovou korunkou. Ke sražení hran okrajů řezu slouží obkladačské pilníky.

Spárování

Po položení obkladu resp. dlaždic následuje s odstupem asi 24 hodin spárování. K tomu se používají stěrky z pásu měkčeného plastu nebo gumy o délce 15 - 30 cm fixované do dřevěné rukojeti stejné délky nebo je pro spárování dlažby možno použít podobného nářadí s objímkou na násadu. Variantou je plastové hladítko s rukojetí 280/140, polepené po celé ploše mechovou gumou o tloušťce cca 10 mm. Existují též zařízení pro profesionály, která aplikují spárovací hmotu přímo do spáry proto, že minitrhliny v glazuře dlaždic nedovolí dokonalé vymytí povrchu dlažby nebo obkladu.

Čištění obkladu nebo dlažby po zaspárování se provádí houbami o různé tloušťce a různé

pórovitosti a z různých materiálů. Houba se namočí do čisté vody a vyždímá tak, aby byla mokrá, ale aby z ní netekla voda. Povrch obkladu se setře příčně přes spáry až do čista . Hranou houby se upravuje nepravidelnost spáry. Čištění ovšem začíná zhruba 30 min. po aplikaci spárovací hmoty do spár, vše závisí na teplotě prostředí a podkladu. K vymývání houby se používá stavební plastový kbelík o obsahu 10 nebo 12 litrů nebo obkladačský kbelík, který je obdélníkového tvaru o obsahu až 25 litrů. Tento kbelík může mít i pojezdová kolečka pro lehčí posun po podlaze. Na kbelíku je uložena odkalovací mřížka, která zabraňuje rozvíření usazeniny spárovací hmoty při opakovaném vyplachování čisticí houby. K aplikaci silikonových spárovacích hmot se používá vytlačovací pistole buď pouze na kartuše (tvrdý válcovitý obal o objemu cca 310 ml ), nebo na dvojnásobné balení měkké (tzv. salám).

Pomůckou pro jednodušší aplikaci silikonové hmoty do spár je tzv. maskovací papírová samolepicí páska, kterou se oblepí okraj spáry z jedné nebo obou stran. Pro úpravu povrchu silikonového tmelu se používá plochá plastová trojúhelníková stěrka se zakulacenými cípy. Pro spárování reaktivními pryskyřičnými hmotami slouží kvalitnější stěrky a houby. Při čištění se využívá tzv. emulgace, tzn. ředitelnost zavadlé hmoty vodou. Při přerušení spáry vypadnutím nebo vymytím hmoty je potřeba zbylý zatvrdlý spárovací materiál vyškrábnout k tomu určeným nářadím. Obnovovaná stará spára by měla mít hloubku alespoň 2 mm, aby spárovací hmota měla minimální objem k vytvrdnutí.

K obkládání patří v současné době už i běžně lišty ukončovací, dilatační, vanové, schodišťové a lišty jako náhrady keramických pásků (listel). Lišty z plastu se krátí nůžkami k tomu určenými, ostatní materiály (hliník, mosaz, nerez) se řežou pilkou na kov nebo seřezávají pod daným úhlem v přípravku tvaru „U".

Měření

Velice důležitým nářadím pro obkladače jsou měřidla, ať už vodováhy, nebo stahovací latě nebo metry skládací, svinovací, pásma anebo úhloměry. Vodováhy jsou na trhu zastoupeny mnoha značkami. Seriózní výrobce o svých vodováhách informuje potiskem na profilu váhy, kde je uvedena přesnost, životnost atd. Je nutné si uvědomit, že žádná vodováha s libelou není absolutně přesná. Ty nejpřesnější mají odchylku 0,5 mm/m. Je vhodné, aby obkladač vlastnil vodováhu o délce 2 m a stahovací lať 2,5 - 3 m.

Důležitou součástí obkladačské práce je přejímka stavební připravenosti pracovišť. V malých prostorách stačí vodováhy nebo stahovací latě. Před dlážděním velkých prodejních ploch nebo u bazénů se použijí vodováhy s laserovým paprskem s dosahem kolem 50m, které odhalí nerovnosti daleko přesněji než klasické vodováhy. Měření jednotlivých rozměrů pracoviště se provádí metry, pásmy, eventuálně akustickými dálkoměry. Profesionál zvolí kvalitní, tím i dražší měřidla, která se odmění dlouhou životností.

Ochrana (krytí) hotové dlažby a obkladu

Velmi málo pozornosti se věnuje ochraně provedených dlažeb i obkladů před poškozením při dokončovacích pracích, např. montáži zdravotechnických předmětů, vestavěného nábytku, svítidel, malování, nátěrech kovových předmětů, kompletaci rozváděčů apod. Dnešní nabídka povrchů, velikostí a materiálu dlažeb i obkladů a široký sortiment barevných spárovacích hmot pro provádění obkladačských prací si po ukončení zasluhuje a vynucuje ochranu před poškozením.

Ochranná krytina musí splňovat dvě zásadní podmínky. Nesmí se shrnovat, ani posouvat, tudíž musí být samolepivá, ale lepidlo nesmí zanechávat stopu. Stabilita ochranné krytiny je důležitá proto, aby chůze po ní byla dostatečně bezpečná. Proto je třeba vyloučit hladké povrchy typu polyetylenové, PVC (igelitové) nebo mikroténové fólie. Další podmínkou je, aby fólie byla prodyšná. Nabízená řešení:

  • použití samolepicí recyklované textilní plstnaté rohože o šířce 1 nebo 2 m, která je balena v roli po 25 m. Je vhodná nejen na ochranu hotových keramických dlažeb, ale třeba i dlažeb z přírodních kamenů, krytin PVC a koberců. Tato rohož se dá použít opa kovaně;
  • použití speciální ochranné rohože z tkaniny, která je prodyšná a samolepivá. Dají se s ní chránit obklady, dlažby, lité podlahy. Tato rohož je použitelná i do venkovního prostředí, materiálově plně recyklovatelná a velmi odolná proti mechanickému poškození. Zvláště je vhodná pro ochranu schodišťových stupňů.

Inspirujte se
Inspirujte se
Inspirujte se