POŽADAVKY NA PODKLADOVÉ MATERIÁLY

12.2.2010

 Požadavky na podkladové materiály

Je zřejmé, že by nemělo smysl používat speciální lepicí hmoty na nekvalitní, znečištěný nebo nesoudržný podklad. Základním předpokladem celkové spolehlivosti obkladového souvrství je tedy právě kvalita a příprava podkladu. Pro podklad platí, že veškeré požadavky na přídržnost lepicí hmoty k podkladu nebo ke keramickému obkladu musí korespondovat s tahovými pevnostmi podkladu. Např. platí, že tahová pevnost starší vápenné nebo vápenocementové omítky se pohybuje obvykl e na úrovni 0,1 až 0,3 MPa.

Nemá smysl tedy požadovat, aby soudržnost lepicí hmoty s podkladem byla v tomto případě např. 0,5 MPa nebo vyšší, protože v případě překročení této úrovně tahových napětí by došlo k porušení v podkladní vrstvě. Omítky, na které mají být položeny obkladové prvky, musí vykazovat dostatečnou pevnost v tlaku, min. 2,5 MPa. U malt vápenosádrových dochází k úplnému vyzrání až po několik a měsících!

V případě čistě cementové malty se její tahová pevnost může pohybovat na úrovni 0,5 až 1,0 MPa. Cementové omítky dosahují po uplynutí jednoho dne asi 25 %, po uplynutí sedmi dnů 70 % a po 28 dnech 90 % konečné pevnosti. Tahová pevnost povrchových vrstev betonu se pak pohybuje v širokém intervalu od 1,0 do 2,5 MPa. V případě, že jsou na přídržnost keramického obkladu kladeny zvýšené požadavky, je nezbytné, aby skutečná tahová pevnost podkladních vrstev byla ověřena odtrhovými zkouškami.

Pro veškeré silikátové podklady platí, že soudržnost mezi nimi a lepicí hmotou se realizuje jednak adhezí, jednak mechanickým zakotvením. Čím "otevřenější" je tedy povrch podkladu, tím lépe. Jako typický příklad lze uvést rozdíly povrchu betonového prvku, který je proveden z identické betonové směsi, avšak zhotovený do ocelového bednění, do bednění z vodovzdorné překližky nebo do klasického dřevěného bednění. Povrch betonu kopíruje vždy uvedený typ bednění. Šance na zakotvení lepicí hmoty je pochopitelně ve všech třech případech výrazně odlišná. U hladkých povrchů proto je nutné použít jakékoliv zdrsnění podkladu, ať ji ž lehkým mechanickým narušením, brokováním, pískováním, vysokotlakým vodním paprskem, pneumatickým pemrlováním apod.

Dalším důležitým požadavkem je, že podklad by neměl být znečištěn látkami, které by mohly snižovat soudržnost mezi podkladem a lepicí hmotou (v případě betonu např. odbedňovací prostředky). Nejčastější a nejméně nápadnou formou znečištění je zaprášení podkladu. Vzhledem k tomu, že aplikace obkladu je jednou z finálních technologických operací, dochází v průběhu předchozích operací ke značnému zaprášení podkladových vrstev. Pokud není tento prach vysát nebo omyt, může tvořit významnou separační vrstvu a snižovat přídržnost lepicí hmoty s podkladem.

Přídržnost k podkladu lze zejména v případě cementových a polymercementových lepicích hmot výrazně zvýšit použitím penetrace podkladu nebo tzv. adhezního můstku. Soudržnost převážné většiny cementových a polymercementových lepicích hmot s podkladem se realizuje díky pojivým schopnostem cementu, který však ke své hydrataci nezbytně potřebuje vodu. V případě, že dojde k rychlému odsátí záměsové vody do podkladu, může být výsledná soudržnost výrazně snížena, zhoršeny však mohou být i další funkční vlastnosti lepicí hmoty.

Kromě hutnosti, soudržnosti, tahové pevnosti, savosti a teplotě podkladu je třeba věnovat ještě pozornost případnému výskytu trhlin. V případě, že se jedná o trhliny, které by mohly fungovat v rámci obkládaného konstrukčního prvku jako teplotní dilatace, je nezbytné tyto trhliny zainjektovat nebo sesponovat.

V opačném případě vzniká riziko, že se přídržností zvláště kvalitnější lepicí hmoty přenesou dilatační pohyby do obkladu, což může vést k jeho porušení. S tím souvisí požadavek, aby obklady byly nanášeny na takové podklady, které jsou již objemově stabilizované, vyzrálé a u nichž bylo dosaženo tzv. rovnovážné vlhkosti.

V případě, že jsou obkládány podklady, u kterých přirozeně dochází k objemovým změnám (dřevo, některé typy plastických hmot), je třeba volit takové typy lepicích hmot, které jsou schopné s uvedenými objemovými změnami se bez problému vyrovnat (hmoty se sníženým modulem pružnosti - flexibilní polymercementová nebo disperzní lepidla). Podobně u podkladů, které jsou atypicky hladké nebo hutné (kámen, sklo, kov, některé typy plastických hmot - Umakart), je třeba volit čistě polymerní lepicí hmoty s vysokou adhezí, případně lepicí hmoty dvousložkové.

Součástí požadavků na podklad jsou i kritéria rovinnosti, která se řídí podle ČSN 74 4505 "Podlahy - společná ustanovení". V této normě se požaduje, aby největší odchylka rovinnosti podkladu při lepení dlaždic do tenkovrstvých tmelů byla 2 mm na dvoumetrové lati.

 

Konkrétní požadavky na podklad pro základní druhy lepicích hmot

Hodnocení kvality podkladů a jejich úprav před pokládkou je většinou spojeno s druhem lepicí hmoty. Rozhodujícím kritériem je vlhkost a druh podkladu.

 

Inspirujte se
Inspirujte se
Inspirujte se